Sunday, July 24, 2016

Ewa Farna - Na ostří nože

S každým krokem ve mně sílí
pocit, že jsme téměř v cíli
Když o trny se občas píchnem
učím se to přejít smíchem
Můžem se tak vyhnout hádce
nejsme spolu zas tak krátce

I když jsme na ostří nože
já vím žes byl jen pro mě stvořen

Ref:
Znám tvůj tep
po tmě poznám ho hned
Jak ti pulzuje krev
se nechávám vést

To pouto pevný
jako hladová zeď
ani Damoklův meč
nikdy nerozdělí

Jak na nože..o o o ou..


Láska si žádá péči
jen potom všechny šrámy léčí
Tak ji opatruj svými činy
Jak před Tebou ještě nikdo jiný
Nemusíš se doslova klanět
jen buď vždy na mojí straně

I když jsme na ostří nože
já vím žes byl jen pro mě stvořen

Ref:
Znám tvůj tep
po tmě poznám ho hned
Jak ti pulzuje krev
se nechávám vést

To pouto pevný
jako hladová zeď
ani Damoklův meč
nikdy nerozdělí

Jak na nože..o o o ou..

Nový nůž, když v dešti leží
časem zrezne
Je jako my
tak proč chtít kráčet přes něj
jéé
O vše je třeba dbát
co věčné být má

I o nás

Tvůj tep, ten poznám hned
wo o o ou ..

Ref:
Znám tvůj tep
po tmě poznám ho hned
Jak ti pulzuje krev
se nechávám vést

To pouto pevný
jako hladová zeď
ani Damoklův meč
nikdy nerozdělí

Na ostří nože!

Tuesday, July 12, 2016

Tolvai Renáta - Hagylak menni

Érzem nincs mit mondanom,
ennyi nincs több alkalom,
a percet számolom.
Bárcsak egyszer értenéd,
mennyi felhő gyűlt köréd,
úgy rohannék feléd.
Csak félni, nem szólni,
hogy széthulltunk rég,
de jó volna hinni,
hogy érintesz még.
Egy ösztönben őrzöm,
az emléked véd,
hogy együtt kell szállnunk,
ez a Földön tart még.

Refrén:
Baby felhős fenn az ég,
képünk lassan téped szét,
érzem mégis megtennéd,
látom hűvös arcodon,
tudom fáj, de nem hagyom.

Hát, baby-baby, én hagylak menni,
nem segít a fájdalom,
egy könnycsepp sincs az arcomon.
Kérve kérni, összenézni,
vesztes volnék jól tudom,
legördülni nem hagyom.

Napfény játszik arcomon,
lassan égnek fordítom,
hiányzol nagyon.
Megrémít a messzeség,
onnan nem tért vissza még,
ami köztünk volt szép.
Csak álmokban élni,
nincs értelme rég.
De kár volna kérni,
nem őrizhetnéd,
a lelkemben őrzöm az érzést, mi véd,
hogy együtt kell szállnunk,
ez a Földön tart még.

Baby felhős fenn az ég,
képünk lassan téped szét,
érzem mégis megtennéd,
látom hűvös arcodon,
tudom fáj, de nem hagyom.

Hát baby-baby, én hagylak menni,
nem segít a fájdalom,
egy könnycsepp sincs az arcomon.
Kérve kérni, összenézni,
vesztes volnék jól tudom,
legördülni nem hagyom.

Hát, baby-baby, én hagylak menni,
nem segít a fájdalom,
egy könnycsepp sincs az arcomon.
Kérve kérni, összenézni,
vesztes volnék jól tudom,
legördülni nem hagyom.

ZUZANA SMATANOVÁ - Horou

Stromy, živé ruky zeme
chcú sa dotknúť hviezd
v ich listoch nikdy nenájdeme
príbehy laní a prázdnych hniezd

Stromy, pokorné ramená
prichýlia s láskou vtáčí spev
vždy zabolí vetva zlomená
odpustia pýchu aj všetok hnev

Horou sa stopy stratia
ľudský pach vdýchne kôra stromov
Horou všetko onemie
divoké srdce len tam cíti domov

Horou... tep môjho srdca túži večne znieť
Horou... nesie sa hlas ozvenou
Horou... ňou vedia ľudské ústa onemieť
Horou, horou, horou

Stromy, perina z listov
noc sa ňou vždy zakryje
volajú ma cestou tienistou
tam, kde ma tôňa ukryje

Stromy, paže mohutné
chrámy mocných síl
v zime pod snehom skromne zohnuté
ochotne stoja do posledných chvíľ

Horou sa stopy stratia
ľudský pach vdýchne kôra stromov
Horou všetko onemie
divoké srdce len tam cíti domov

Horou... tep môjho srdca túži večne znieť
Horou... nesie sa hlas ozvenou
Horou... ňou vedia ľudské ústa onemieť
Horou, horou, horou

Tam mám korene, tam sa zastavím, tam chcem spočinúť
tam sa uzdravím, tam moja hrdosť môže v tichu zahynúť
tam je prímerie, tam sa odovzdám, tam sa nestratím,
tam moja duša na konci všetkého v pokoji odletí

Horou... tep môjho srdca túži večne znieť
Horou... nesie sa hlas ozvenou
Horou... ňou vedia ľudské ústa onemieť
Horou, horou, horou
Horou, horou, horou

Kristína - Na bieleho koňa

Pod nohami rozprestretá lúka zelená,
kto pozbiera všetky kvety moje srdce má.
Kto koberec vyšívaný odtiaľ prinesie,
tomu budem patriť celá, dám mu znamenie.

Viac než všetky dary sveta pre mňa je tvoj dar,
keď si kľakne tvoja vernosť s mojou pred oltár.
Nech ma nikdy nebolieva láska nechcená,
máme srdcia pripútané, vánok nesie nás.

Refrén:
Na bieleho koňa posaď ma a leť,
dolinami, vrchmi, cez ten šíri svet.
Na bieleho koňa, čo docvála k nám,
poletíme s láskou, tam hore ku hviezdam.

Aj keď sa nám nad hlavami búrky preženú,
nerozdelia našu cestu navždy spletenú.
Nájdeme si takú cestu, čo je blízko nás,
ktorou chodí ľudské šťastie, keď ho v sebe máš.

Refrén 2x:
Na bieleho koňa posaď ma a leť,
dolinami, vrchmi, cez ten šíri svet.
Na bieleho koňa, čo docvála k nám,
poletíme s láskou, hore ku hviezdam.

Refrén 2x:
Na bieleho koňa posaď ma a leť,
dolinami, vrchmi, cez ten šíri svet.
Na bieleho koňa, čo docvála k nám,
poletíme s láskou, hore ku hviezdam.